Dopis z Jeruzaléma č. 4
JERICHO
École biblique et archéologique française à Jérusalem, tedy Francouzská biblická a archeologická škola v Jeruzalémě, tak zní celý název instituce, na které nyní studuji. Když ji dominikán Joseph-Marie Lagrange na konci 19. století zakládal, chtěl, aby byla po vzoru francouzské École partique děs hautes études skutečně praktickou školou, tedy místem, kde se nestuduje pouze biblický text, ale také jeho kontext. Proto naše škola není jen biblická, ale také archeologická. To ovšem není to jediné: máme tu epigrafický ateliér, který vede slavný profesor a odborník na Kumrán Émile Puech, učí se zde i další jazyky starověkého Blízkého východu a knihovna zahrnuje obrovské oddíly nejen archeologie, ale také asyrologie, egyptologie a dalších příbuzných oborů.
Co se týká archeologie, samotného mě překvapilo, jak je škola v této oblasti stále aktivní. V rámci čtvrtečních přednášek pro širokou veřejnost, které jsou dostupné na YouTube (Les Jeudis de l'ÉBAF), jsme si mohli nedávno poslechnout Reného Eltera, spolupracovníka školy, který vedl vykopávky v Gaze, kde je zřejmě naším největším nalezištěm klášter svatého Hilariona, který leží na jihu pásma. Práce na vykopávkách a následné konzervaci míst nebyla jen věcí zahraniční expedice, ale jedním z hlavních cílů byla i formace místních odborníků. V současnosti se po celém Pásmu Gazy nalézá 49 spolupracovníků školy, kteří se snaží, jak jen mohou, chránit daná místa před dalším poškozením. Jedním z velkých úspěchů bylo urychlené zapsání komplexu svatého Hilariona na seznam světového dědictví UNESCO a díky zásahu francouzského konzula stažení izraelských vojáků z archeologického depozitáře školy v samotné Gaze…
Během prvního roku studií nabízí novým posluchačům Biblická a archeologická škola kurz topografie, který se skládá z teoretické a praktické části. Ta první se odehrává v úterý dopoledne v rámci přednášek z obecných dějin Blízkého východu a archeologie, při nichž je představeno konkrétní místo, které potom společně odpoledne navštívíme. Jednou za měsíc je na programu celodenní exkurze na vzdálenější místa a třikrát do roku pětidenní studijní cesta (Jordánsko, Galilea a Negevská poušť).
První celodenní exkurze nás zavedla do Jericha, města vzdáleného jen asi hodinu cesty autem. Návštěvníka může zaskočit rozdíl nadmořské výšky (v tomto případě spíše podmořské hloubky), který je přes 1000 metrů, protože Jericho leží 275 metrů pod úrovní Středozemního moře a rozdíl teplot může být až deset stupňů Celsia. Judské pohoří vytváří srážkový stín, a tak hned za Jeruzalémem začíná poušť, která klesá až k břehům Mrtvého moře a řeky Jordánu, na jehož břehu se nachází Jericho, obrovská oáza obklopená palmami.
Důvodem jeho rozkvětu jsou čtyři vodní prameny. U jednoho z nich se nachází jedno z vůbec nejstarších měst na světě, které je datováno už do osmého tisíciletí před Kristem. Po návštěvě tohoto místa jsme se přesunuli k Hasmoneovskému paláci, ležícího u vádí Qelt, které v období dešťů svádí vodu až z východních svahů Jeruzaléma. Těmto komplex vystavěli Herodovi předchůdci a on sám jej nesmírně rozšířil o bazény, lázně a zahrady. Dnes je zde jen vyprahlá půda a ruiny bývalé slávy.
V rámci boje s poledním démonem (leností) jsme se v tom největším vedru vyšplhali na horu Pokušení, tedy spíše do řeckého kláštera, jenž tuto epizodu Ježíšova života připomíná a který je přilepený ke skále jako vlaštovčí hnízdo. Při nádherném výhledu na zelení oplývající město s jeho palácem a naproti se zvedající jordánské hory se vůbec nedivím, že ďábel právě na tomto místě Ježíšovi nabídl vládu nad všemi královstvími světa…
Zřejmě proto nás také další kroky vedou do umajjovského paláce s nádhernými mozaikami, který zbudovali muslimští vládcové a který však byl zničen zemětřesením v roce 749.
Na závěr nás ještě čekala zastávka u Zacheova stromu, nákup vyhlášených jerišských datlí a návštěva palestinského ateliéru mozaik, který založili františkáni na podporu místních obyvatel a péče o památky. A potom už zpátky domů, do Jeruzaléma…