Dopis z Jeruzaléma č. 5
BETLÉM
"Půjdem spolu do Betléma, dudlaj, dudlaj, dá!" prozpěvuju si se smíchem, když si chystám svačinu na další den. V rámci úterní topografické exkurze se totiž máme vydat ani ne dvacet kilometrů na jih, do Davidova města, a po cestě navštívit Herodium; tam také celý výlet začal. Míjíme zbytky dolního města a paláce s obřím bazénem a pomalu stoupáme na Herodem uměle vytvořenou horu, která se tyčí na místě, kde společně s Římany v roce 40 před Kristem porazil vojska dynastie Hasmoneovců podporované Party, a mohl se tak stát králem Judy. Herodes zde vybudoval monumentální stavbu paláce a pevnosti kruhového tvaru vnořené do vrcholu kopce, z kterého vyčnívají ze čtyř světových stran majestátní věže. A životně důležitou vodu sem přivedl až ze sedm kilometrů vzdáleného pramene!
Kousek pod vrcholem se nachází amfiteátr pro 400 diváků a nádherné reprezentativní pokoje s římskou výzdobou, ve kterých Herodes přijal druhého nejmocnějšího muže tehdejšího Říma, Marka Agrippu. To všechno však nechal ke konci svého života zbourat, aby vytvořil prostor pro nádhernou hrobku. Když v roce 4 př. n. l. ve svém paláci u Jericha zemřel, byl podle archeologa Ehuda Netzera převezen a pohřben právě zde. Při prvním židovském povstání pak v roce 71 pevnost dobyla a poničila římská armáda. Nakonec se v pátém století v těchto rozvalinách paradoxně usadila mnišská komunita, která zde nalezla opuštěné místo vzdálené od hluku světa…
Pouhých šest kilometrů dál na jih se nachází město ležící v prudkých kopcích: Betlém. Nejdříve navštívíme Pole pastýřů, kterým se zde o Vánocích zjevili andělé. Jsou to vlastně místa dvě: pravoslavné a o kus dál i františkánské. Na obou už v byzantské době stály kostely a poutnice Egerie na konci čtvrtého století popisuje noční procesí z Pole pastýřů do baziliky Narození, která se nalézá na kopci. Aby do ní člověk mohl vstoupit, musí se sehnout a projít malým otvorem, kterému se říká dveře pokory. Teprve pak se před ním otevře vzdušný prostor baziliky, kde je možné vidět částečně zachované nástěnné mozaiky zachycující Ježíšovu genealogii propletenou větvemi, které vyrůstají z kořene Jesse, otce krále Davida, pomazaného právě v tomto městě na krále. Po schodech pak sestupujeme do malé jeskyně a v tichu se modlíme u hvězdy označující místo, kde se narodil Ježíš…
U baziliky se nachází tři kláštery, řecký, arménský a františkánský. Pod posledním se nachází jeskyně svatého Jeronýma, který zde žil s komunitou přátel a díky jejich finanční pomoci a lidské podpoře překládal Písmo z hebrejštiny a řečtiny do latiny. Tento cholerický světec je asi nejznámější svým výrokem "Neznalost Písma je neznalostí Krista." Vulgátu, jak se jeho překlad nazývá, je možné považovat za jeden ze základů západní církve a inspiračních zdrojů křesťanského umění po celá staletí. Proto se také v současné době znovu stává předmětem intenzivního studia a inspirací i pro naši Biblickou školu, která se po několik desetiletí zaměřovala na vlastní překlad Písma do francouzštiny, který se dočkal několika revidovaných vydání a je známý pod názvem Jeruzalémská bible; u nás pak vyšla v překladu manželů Halasových péčí nakladatelství Krystal OP. V poslední době se pak škola zaměřuje na nový projekt s názvem Bible ve svých tradicích, který má ukázat Písmo ve všech jeho rozměrech, interpretacích a mimo jiné i jeho spojení s uměním. Jedním z plodů je webová stránka a mobilní aplikace BibleArt.
Ale zpět do Betléma, respektive na cestu zpátky domů. Protože jsme na palestinském území Západního břehu, musíme přes checkpoint, který tvoří úzká škvíra ve vysoké betonové zdi ošklivě se táhnoucí přes celé město. Místy je posprejovaná propalestinskými hesly či výzvami k míru. Za srdce mě vezme fotbalový míč zachycený v ostnatém drátě. I takový je Betlém…
Na kraji Jeruzaléma se ještě zastavujeme u vykopávek kostela Spočinutí Panny Marie, řecky zvaném Kathisma, kde se podle Jakubova protoevangelia zastavila Svatá rodina na své cestě do Betléma a kde Maria pocítila první porodní bolesti. Uprostřed vykopávek se nachází skála, na které Bohorodička spočinula a kterou objímají obvodové zdi osmiboké stavby kostela. Ten zde byl vybudován na začátku pátého století. I když jsme o tomto místě věděli ze zpráv starověkých poutníků, dlouho jsme nevěděli, kde přesně leží. Až v roce 1992 při rozšiřování silnice byla objevena skála a stopy kostela.
Od chvíle, kdy zde studuji, jsme již navštívili několik míst spojených s králem Herodem Velikým. Člověk chápe, že si svůj přídomek plně zasloužil. Jeho bohatství, stavitelské schopnosti (víme, že se sám na projektech podílel) a cit pro krásu jsou patrné i po více než dvou tisících letech. Zřejmě žádný jiný člověk sám o sobě nezanechal tak hlubokou stopu v místní krajině a architektuře; a to dnes našim očím zůstává skryto mnoho divů (například jeho přestavba Jeruzalémského chrámu), které byly zničeny, nebo se do nich nelítostně zakousl zub času… Ještě dnes můžeme obdivovat neuvěřitelnou krásu již zmíněného Herodiana, či pevnosti a zároveň paláce Masada, který se tyčí nad Mrtvým mořem. Dech člověku vyrazí Caesarea, která nese císařovo jméno a je znamením smíření těchto dvou mužů. Dnes si můžeme představit nádherné přístavní město s římským chrámem a Herodovým palácem, který se téměř dotýkal vodní hladiny, přičemž uprostřed jeho podloubí nebyla zahrada, ale hladina moře. Nesmíme zapomenout ani na jeho palác v Jerichu, který je několikanásobně větší a skvostnější než chudý příbytek jeho předchůdců, Hasmoneovců, na témže místě. Herodova stopa je však nejen hluboká, ale i krvavá. Po svém návratu z Říma a usmíření s Caesarem nechal usmrtit svou manželku Mariamné, která v době ohrožení jednala na vlastní pěst, a později právě v tomto jerišském paláci nechal zabít své dva syny. Při studijní cestě v Jordánsku jsme pak mohli vidět Machaerus, další Herodovský palác a pevnost nad Mrtvým mořem, kde tančila Salome a byl podle Flavia Josefa sťat Jan Křtitel.
Velikost proti prostotě. Tato dvě slova ve mně po návratu z Betléma rezonovala nejvíc. Genialita i šílenost Heroda Velikého a jeho uměle vytvořené hory ostře kontrastuje s prostotou skály, na kterou usedla Maria s Josefem na cestě do Betléma, kam je nutila jít vůle mocných tohoto světa. A kdo ví, jestli by dnes prošli přes checkpoint…
P.S.: O čtvrté neděli adventní se náš biskup, Pierbattista Pizzabala, vydal do palestinské farnosti Svaté rodiny v Gaze. Tentýž latinský patriarcha Jeruzaléma, který loni nabízel sám sebe útočníkům Hamásu výměnou za zajaté izraelské děti…