Vánoce v Jeruzalémě

Milí přátelé, 

mnozí z vás se mě ptali, jak vypadají Vánoce v Jeruzalémě. Odpověď zní: stejně jako u nás, a zároveň úplně jinak. Během adventu jsme v kostele umístili místo věnce adventní větev (snad jako připomínku kořene Jesse) s čtyřmi svícemi, které se s přibývajícími nedělemi rozsvěcují. Na Štědrý den po ranních chválách s bratry vytahujeme z garáže zahradní nábytek na božíhodovou garden party. Zaprášené židle dostáváme z nejhoršího a o zbytek už se postará místní indická komunita, o kterou se stará náš bratr Dominik. Polední a zároveň poslední adventní mše je krásně klidná, soustředěná. Ve dvě hodiny nás čeká poslední nácvik zpěvu, tentokrát v kostele a s varhanami. Zbytek odpoledne využívám k procházce do kostela německých benediktinů na hoře Sión. Nebývá tam moc turistů, spíš jen hrstka poutníků, a navíc se tam dá schovat v kryptě u svatostánku. 

Doma se osprchuju, udělám si čaj a těším se na večer. V 19:30 jsou nešpory a po nich Štědrý večer. Vzhledem k tomu, že komunita je mezinárodní a Francouzi slaví až druhý den ráno, odehrává se večeře v polském duchu. Bratr Lukasz požehná jídlo, pak si navzájem lámeme oplatky a s každým jednotlivě vyměníme pár slov: přání, omluvy, povzbuzení… Je to vlastně moc fajn. A pak následuje večeře o mnoha chodech a s asi půltuctem různých druhů ryb. Po umytí nádobí ještě posedíme, za chvíli už zvoní na vigilii a po ní začíná ve 22:30 (půl)noční mše. Lidí je maličko, podle bratří za to může válka, protože nepřijeli poutníci a ani místních moc nepřišlo. Tedy až na dva starší muže, kteří si celé dění vyloženě užívají. Jak se pak ukáže na agapé, jde o dva izraelské emeritní univerzitní profesory, kteří si přišli zavzpomínat na francouzské Vánoce z dob jejich dětství… 

Po ranních chválách a snídani si pouštím vánoční pohádku a pak ještě přede mší svatou jdu na zkoušku zpěvu. V poledne nás na zahradě vítá hlasitá hudba, balonky a vůně skvělého jídla. Po chvíli představování a společné modlitby se vrháme na to, co nám připravili. Hlavní otázka dne zní, zdali jídlo není příliš pálivé. Zdá se ale, že se naši hostitelé poučili z předchozích nezdarů (tedy viděno z evropské perspektivy). Jídlo je skutečně skvělé a člověk k jeho konzumaci ani nepotřebuje hasicí přístroj! Vytváříme hloučky, zpívají se koledy, povídáme si. Zjišťuji, že většina Indů zde pobývá na osmiletá pracovní víza. Rodinu mají doma a v Tel Avivu pracují jako uklízečky a uklízeči. Peníze posílají domů a těší se, že si tam jednou postaví dům a budou žít se svou rodinou. Jsou moc milí a vděční za našeho otce Dominika, který se jim celý rok věnuje, a za to, že mohou slavit Vánoce společně u nás na zahradě. Čas velice příjemně a strašně rychle utíká. 

Na rozdíl od těch, kteří se do Betléma vypravili ještě v noci, my v polsko-francouzsko-českém složení bratří a sester vyrážíme po obědě a bez problémů zaplníme sedmimístné auto. Překvapivě snadno se nám podaří zaparkovat v ulici, která se šplhá k náměstí před bazilikou, kde už je spousta lidí, ale podle ostatních to oproti jiným rokům není nic moc. Míjíme redaktorku polské televize, sehnuti procházíme dveřmi pokory a vstupujeme do prostoru baziliky. Necháváme na sebe působit prostor, třpytící se zlaté mozaiky a stoupáme si do řady k jeskyni. Pomalu, jak fronta postupuje, sestupujeme po schodech dolů. Malá holčička, která stojí hned za námi, se nemůže vynadívat na naše hábity, a tak se seznamujeme s její rodinou, táta je Palestinec a máma z Nizozemí. Když sestoupíme do jeskyně, zjišťujeme, že u oltáře tří králů probíhá mše svatá v italštině a zrovna se čte prolog Janova evangelia: Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo bylo Bůh… a Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Poté, co uctíme místo Ježíšova narození, které označuje hvězda na zemi, jdeme do zadní části jeskyně a téměř půl hodiny rozjímáme. Během toho času dál probíhá mše a zaznívají slova, která mě na tomto místě oslovují úplně novým způsobem: Skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem…; a toto je moje tělo, které se za vás vydává. Vycházíme z jeskyně k jesličkám ve františkánském kostele svaté Kateřiny, který přiléhá k bazilice, a pak si jdeme na chvíli sednout do jejich kavárny s vyhlídkou na judské pahorky. Po cestě zpátky se nám nedaří opustit parkovací místo, protože někdo zastavil auto uprostřed silnice, hned vedle nás. Jeho včasným návratem se problém naštěstí vyřeší. Avšak za chvíli, ještě v Betlémě, stojíme ve velké frontě před checkpointem. Čekání si krátíme zpíváním všech možných francouzských, polských a českých koled, modlitbou růžence, a dokonce dáváme drobné místnímu žebrákovi. Kontrola je nakonec rychlá, takže jsme v klášteře na nešporách včas. 

Svatý Štěpán. Patron našeho kláštera, který stojí na místě jeho umučení, kde na začátku pátého století byzantská císařovna Eudocie nechala postavit baziliku s klášterem. Křižáci na místě ruin zbudovali kapli, kterou později sami museli zbourat, aby se nestala opěrným bodem pro Saladinova vojska při dobývání Jeruzaléma. Když na konci 19. století zde chtěl palestinský švec postavit dům a začal hloubit základy, narazil na zbytky křižácké kaple. Naši bratři od něj pozemek koupili, pokračovali ve vykopávkách a na obrysu původní byzantské baziliky postavili tu současnou. Svatý Štěpán je tedy naší poutní slavností a zároveň tzv. konzulární mší, které se účastní francouzský generální konzul, který se svou manželkou sedí na čestném místě, je okuřován před celým shromážděním a po evangeliu se k němu přinese Písmo, aby se před ním poklonil. Inu, francouzská odluka církve od státu prý v zahraničí není tak přísná… Vždyť takové slavnosti musí konzul země galského kohouta ve Svaté zemi absolvovat alespoň dvě do měsíce. Na závěr se ještě k velkému pobavení nás, ne-Francouzů, latinsky zpívá: Bože, spas republiku. Po mši se setkávám se slovenským salesiánem Matejem a naší česko-slovenskou rodinou a domlouváme naše další vánoční setkání. A pak už běžím do kuchyně, protože máme mnoho pozvaných hostů a s dalšími třemi bratry obsluhujeme. Večer pak končí společnou rekreací, na kterou jsou pozváni i studenti, kteří tady s námi zůstali na Vánoce. Pije se, jí se italské panettone a zpívají koledy ve všech možných jazycích, včetně anglické Dobrý král Václav…